Vyhledávání


Kontakt

KMČ (Kdo má čas - Když máme čas)

Telefon

E-mail: nase.kmc@seznam.cz

Adresa dosud oficiálních stránek naší formace:

kdomacas.unas.cz

Proč vznikly tyto stránky, aneb -  též jejich uživatelům a čtenářům

Paradoxem je (což je v životě tak časté), že byly vytvořeny jako projev nesouhlasu s názory na to, kdo že založil naši kapelu (pominu to, že napřed se oprávněně bránili označení kapela, ale nakonec si zvykli) a nesouhlasu s tvrzením, jak je obtížné vytvořit webové stránky (travalo to tenkrát asi 10 minut postupu dle „návodu pro blbý“ - ale aby to nebylo tím, že kovářova kobyla a ševcova žena chodí bosé a my máme kapelu plnou IT odborníků/a další je úspěšně dohánějí/). Nelze ale ani vyloučit, že v tom bylo i něco jiného – vždyť už je to tak dlouho... Každopádně – nakonec se z toho staly jakési oficiální stránky.....

Kdo má čas - Když máme čas

Kdo jsme a co (vlastně) jsme?

Toto je otázka, na niž neexistuje jasná a jednoznačná odpověď, protože „skutečně padnoucí definici“ dosud nikdo nevytvořil, neb jsme natolik neobvyklí, až jsme nezařaditelní.

Nazvat nás kapelou, volným hudebním uskupením, sdružením hudebních amatérů, či jakkoli jinak, ani při bohatosti češtiny (kterou se tak ráda a často chlubí), nikdy neobsáhne všechny naše aspekty a roviny. Takže – zjednodušeně - jsme množinou osob, které hudbu mají nejen rády, ale snaží se ji i produkovat, a to pro radost vlastní i potěchu ostatních. Počet aktivně působících je spíše proměnlivý, když nikdy nebylo definováno nepodkročitelné minimum, ani nepřekročitelné maximum. I přesto jsme schopni společného vystupování ve společnosti dalších osob – díky multiinstrumentálnosti některých se aktuálně používaný nástroj řídí nejen náladou a pocity samotného hráče, ale i konkrétní situací (rozuměj – jakási vzájemná zastupitelnost – a když je opravdu nejhůř, oslovíme naše „takřkačleny“). Hraje se akusticky – s výjimkou basové kytary a dobra. To s sebou nese jisté výhody i nevýhody současně. Na straně druhé mohou (je to potřebné) zpívat všichni zúčastnění členové. Ač stavíme na kořenech „trempírny“, žánrově náležíme k dnes nejmasověji produkované „worldmusic“.

Jak to bylo s názvem KMČ-KMČ

Jak to bylo s názvem KMČ-KMČ?

Hned na začátku se sluší přiznat, že první trojice písmen není „originál z našich hlav“ – poprvé ve spojitosti s námi bylo toto označení použito v rámci pokusu o vtipnou odpověď na dotaz na název – rádoby pohotově jsem tehdy odpověděl, a použil termínu, který jsem pochytil v září roku 1979 (viz kytarová škola Na kytaru rychle i pomalu pro Álu od Pavla Vrby s ilustracemi Vladimíra Jiránka, z níž jsem okoukal i některé zlozvyky, jichž se teď nemohu zbavit... tam šlo o označení formy, ne název!!!!), ale v muzikantské hantýrce je prý běžný. Protože jej však nelze nijak ochránit „pro sebe sama“ , pro možnost odlišení od ostatních, stejně smýšlejících, bylo přidáno druhé trio stejných písmen. A tak bylo na světě Kdo má čas – Když máme čas.

 

Jak jsme vznikli, aneb – trocha historie nikoho nezabije

Tak toto je nejožehavější téma a nejsou na ně jednoznačné názory. Vlastně i vznik těchto stránek způsobil (samozřejmě mimo jiné, šlo tehdy o multifaktoriální záležitost) rozpor v názoru, jak to s naším zrodem bylo.... S dovolením podám vlastní náhled, ale určitě existují i jiné varianty.

Hezky od začátku – jsme skutečným plodem úžasné a nehynoucí lásky dvou osob opačného pohlaví. Pravda, byli jsme zplozeni ještě před svatbou, ale to není až tak neobvyklé u lásky, která pak přetrvá více než 10 let. A narodili jsme se až po svatbě!!! Vše začalo milostným vzplanutím našich kapelních rodičů. Moudrá Kapelní Máma v době maximálního milostného vzplanutí používala i hlavu. Proto si uvědomila, že k životním potřebám někoho, kdo jednou čichnul k aktivnímu muzicírování (rozuměj Kapelní Táta), hraní patří a už bez něj nemůže být. Tak začalo pátrání po někom, kdo by ve Vyškově něco takového provozoval – umožňoval a to byl známý, Toníček. Příchod Kapelního Táty do Vyškova v roce 2004 byla bomba pro Toníka, i hned volaného Pepy, a ti o tom pak všude pořád mluvili... Nutno dodat, že kolem Toníčka se střídavě pohybovalo dost lidí, proto vše dopadlo tak, jak to jen mohlo dopadnout – na občasných hraních se střídavě objevovali různí muzikanti (rozuměj i muzikantky), někteří jednou, jiní vícekrát, či jen občas – a někteří vydrželi celou tu dobu až doposud. Nebudu zabředávat do polemiky, kdo že se nějakým způsobem odštěpil, oddělil, zplodil něco nového, či odpadl-zanikl...Asi v roce 2006, ale mohlo to být i rok 2007!!! padla věta Kapelního Táty, že oni se v tej Bystřici scházeli každý pátek....Dodnes si pamatuji reakci (nebudu tě tady, Laďo, jmenovat) – v duchu, že na to nemá nikdo čas.... Nicméně – pár roků se s pár roky sešlo, a často hrajeme i každý týden. (a pokud ne, tak jsou všichni nervózní jak sáňky v létě, a na muziku natěšení). Netřeba snad ani dodávat, že je zcela normální, že se z novorozence stane kojenec, batole, .... Nejinak tomu bylo a je i s námi. Naprosto přirozený vývoj i přírodni výběr (v obou případech muzikantský, samozřejmě) do dnešní podoby, která rozhodně nemusí být tou poslední, ale rozhodně není první.....

Z výše uvedeného vyplývá, že skutečné datum vzniku/zrodu si nikdo nepamatuje a vlastně ani nemůže.... Každopádně to bylo v roce 2005.